Přihlášení ovocna.cz
Uživatel 
Heslo

Registrace je možná zde
Opeřený externě
OpeOkno
Kategorie: Historie Ovocné

Jak se cosik zvrtne

Někdy na podzim 1984 sem eště potřeboval dozdit vychodni štit na baraku,....

Někdy na podzim 1984 sem eště potřeboval dozdit vychodni štit na baraku, a tak sem se postavil nad garažu jednoduche lešeni. Do štitu sem přidratoval taky forovy tramek, na ňho sem uvazal kladku, ku lešeňu přistavil žebř a moh sem začnut.

Rekonstrukce domu Zárubových v roce 1980
Ilustrační foto


Nejprem sem se navrch vytahnul tvarnice, potem sem zapnul michačku a zrobil fajnu masnu maltu. Nafoloval sem plny kybel, zapnul ho na hak a vratkem vytahnul navrch na lešeni. Po malym žebřu sem vylez na střechu garaže a po větši drabině na lešeni. Naplacal sem maltu, položil dvě tvarnice a bylo po maltě. Znova nadul, spustit kybel, nafolovat ho, vytahnut, znova po drabinach navrch, položit dvě tvarnice, no furt dokola, robota pro vraha. A ku temu Pepa Vavrečka z tatu seděli u sebe na schodach, pili flaškove pivo, bo byla sobota dopoledňa, a stary Vavrečka na mě hulakal : „Dalik,zaligruj budu, bo zima je za dveřami!“

No to sem věděl tež, ale co mi zbyvalo ? Zatnul sem zuby a trapil se dal. Bylo asi pul je-
denaste, a z obchodu od Sučka ide Jarda Kutek, obsused, a v siťovce ma rohliky, maslo a mliko. Chvilu se na mě dival, zkuřoval, a potem pravil : „Lez navrch, ja ti aspoň tu maltu vytahnu.“

No to se mi podobalo, vyšplhal sem na lešeni a pravil sem : „Možeš !“

Jarek zapnul vratek, lopatu přidržel kybel, než se dostal nad střechu garaže, potem ho
pustil, kybel se na laně kusek zhupnul a šplhal ku mě. Enemže meter pode mnu se kybel,
jak byl rozhuštany, šprajcnul o lajsňu, keru sem měl zavětrovane lešeni. Ja sem na ňho nemoh došahnut, a tak sem na Jardu zařval : „Cukni eště kusek !“

Jarda, kery to fšecko bedlivě sledoval, znova zapnul vratek, nemže nastal mrtvy tah a
vratek poskočil po dlaždicach ku garaži, což Jarek nečekal, a klika od vypinača mu zu-
stala v ruce. Snažil se ju znova nasadit, ale vratek znova poskočil.

Ten muj forovy tramek, kery sem měl vypočitany na kybel z maltu, začnul praštět a zlo-
věstně se prohybat, a lešeni vypadalo, že se každu chvilu vybuli. Ja sem na nic nečekal a
skočil sem pod střechu, bo zycher je zycher. Slyšel sem, jak vratek bechnul do garažových
vrat, a šileny skřypot, jak lez furt dal.

Odvažil sem se vystrčit hlavu zpod střechy zrovna v momentě, kdy vratek urval řymsu na
garaži, jak ten kybel se zhupnul a šplhal za mnu.

„Jezuskote, v garaži pod dřevěnu střechu mam traboša, jak ten vratek gruchne nadul, tak
mam aji po autě,“ napadlo mě, ale to tak bylo všecko, co sem v ten moment moh robit.

Zespodku se akurat ozyvalo Jarkove temne kurvovani, ale naraz vrčeni přestalo a byl klid.

Užasle sem sledoval, jak se vratek meter a pul pode mnu zastavil a pomaly se na laně svinul a jemně dosednul na střechu garaže.

„Co si zrobil ?“ optal sem se Kutka, kery už znova kuřil.

„Vyrval sem kabel, aby ten capar neměl šťavu.“

„Eště že tak, mohlo to dopadnut všelijak, moh sem mět po střeše aji po trabošovi.“

Zeslez sem nadul a tež vytahnul cigaretlu.

„A jak ho dostanem zpatky?“ optal se Jarda.

„Či ja vim ? Ledaže by nam pichnul Peter Bodnar s tym svojim lakatošem, on ma na nim

navijak, ni ?“

„To by možna šlo.“

Zašel sem za Petrem, kery, bo byla sobota, byl doma. Každy den jezdil z tym lakatošem do
lesa za robotu, a traktor parkoval na zahradě. Za chvilu zme byli domluveni, tak sem se vratil, a bo sem nechtěl nic riskovat, vyměnil sem ten forovy tramek za pořadny, přehodil
na ňho kladku a zeslez ten den možna po dvacate nadul.

Za chvilu Peter přihrčel z tu obludu. Ja sem vylez z jeho lanem navrch, provlek lano přes
kladku a znova zeslez nadul ku vratku. Uvazal sem ho na hak, a fčil mi došlo, že ho sam těžko zvladnu, bo ta bestyja važila 350 kilo.

„Jardo, poď mi pomoct, bo sam ho nerozhuštam.“

Jarek vylez ku mě, Peter zapnul navijak a zdvihnul vratek. Ale ku kraju garažove střechy
zme to měli dobre dva metry, a tak zme museli postupovat po kuskach. Peter přizdvihnul vratek, my ho kusek potahli a Peter ho spustil. No dřyna jak cyp. Za dvě hodiny zme ho měli na řymse a za dalši pulhodiny byl vratek zpatky na zemi na svojim mistě.

Poděkoval sem Petrovi, ten odcufal z tym monstrem do svoji zahrady, a Kutek popadnul
svoju siťovku z nakupem a pravil :“ Kurva, to sem ti pomoh !“, a šel dodom.

Autor: Admin
Vydáno: 6.7. 2007 22:03
Hodnocení: 2.7 (celkem 516 hlasů)
Známkovat:  1 | 2 | 3 | 4 | 5 (jako ve škole)



Přidat komentář

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Zadejte své uživatelské jméno a heslo

Nemáte své uživatelské jméno? Zaregistrujte se!

Uživatel  
Heslo

Komentáře


kocurjinks, ooops (29.5. 2009 15:20)

Dalas ta povídka je fajna a určitě patří k "urban legend" Ovocné ulice bo povídka nemusí být pravdívá, ale musi pobavit. Je tam jenom jedna chyba, stary Vavrečka byl v roce 1984 už rok po smrti.